Historie kvasu

Vědci se většinou přiklání k názoru, že kvas znali už lidé v pravěku. Zřejmě jej objevili náhodným zkvašením medu. Sběr medu je zobrazen na jeskynních malbách ve Španělsku z konce paleolitu. Nejznámější z nich jsou kresby v Pavoučí jeskyni z doby 10000 let př. n. l. Podle mnohých autorů je na těchto kresbách zobrazena také výroba kvasu, přímý důkaz ale bohužel chybí.

Pokud nebereme v potaz výše uvedený pravděpodobný objev kvasu v pravěku, kvas byl zřejmě nezávisle na sobě objeven mnoha starověkými kulturami. Za první výrobce kvasu jsou považováni Egypťané. Dokonce první egyptský faraon Menej (Narmer) – sjednotitel Horního a Dolního Egypta – si prý na kvasu pochutnával již kolem roku 3000 př. n. l. Z pozdější doby (2600 př. n. l.) jsou například výjevy v pohřební komoře Džosérovy pyramidy zobrazující typické královské činnosti – lov, válečné scény, kultovní obřady a právě například holdování kvasu.

Kvas v Egyptě ovšem nebyl výsadou pouze králů, ale pili jej také běžní občané i otroci. Egypťané pili také pivo, ale dá se říci, že kvas se těšil stejné oblibě. Kolem roku 1500 př. n. l. královna Hatšepsovet zrušila daň z kvasu, kterou 500 let předtím zavedl faraon Amenemhétem I. Celkově byla doba její vlády obdobím hospodářského a kulturního rozkvětu. Kromě jiného královna vyslala obchodní výpravu do vzdálené země Punt (dnešní Somálsko), odkud potom dovážela vonné kadidlo, vzácné dřeviny a především cukr, což vedlo ke snížení cen kvasu.

Jak se můžeme dočíst například v Exodu, kvas nebyl cizí ani Izraelitům, faraon Mojžíšovi prý pravil:

Sumerové v Mezopotámii vařili kvas už přinejmenším kolem roku 2800 př. n. l. Dá se tak usuzovat z archeologických nálezů i z pozdějších písemných zmínek. Každé město náleželo jednomu bohu či bohyni, jakými byli například bůh oblohy Anu, vzduchu Enlil, vody Enki a v každém městě stál chrám zasvěcený tomuto patronu. Právě bůh vody Enki se později stal také bohem kvasu a ještě později od něj tento patronát převzal jiný bůh, kterým byl pouze bohem kvasu, jeho jméno však dnes neznáme. Kněží vykonávali v chrámech komplikované rituály, směřující k získání boží přízně a nejinak tomu bylo i v případě boha kvasu.

Mykéňané vařili kvas pravděpodobně již kolem roku 1500 př. n. l. Za vlády dynastie Šang (1400 př. n. l.) byla čínská říše v politickém a kulturním rozkvětu. Král byl současně nejvyšším knězem. Vládci opevnili města mohutnými hradbami a postavili řadu chrámů. Nejvyšším bohem se stal Šang-ti, Duch kvasu a předků vladařské rodiny. Můžeme si tedy představit, jak významnou roli hrál kvas v životě starých Číňanů. Předpokládá se, že Asyřané znali kvas i dříve, ale první důkazy o jeho výrobě pochází asi z roku 1100 př. n. l. Toto období je spojeno také s velkou asyrskou expanzí.

Šalomoun, král Izraele a Judska (vládl 964 až 926 př. n. l.) byl již svými současníky oslavován jako moudrý vladař, který sám řešil i velmi složité soudní spory. K takovým sporům patřil i známý soud o mateřství, kdy dvě matky tvrdily, že dítě patří jim. Jejich spor chtěl naoko vyřešit rozetnutím dítě napůl. Jedna matka souhlasila, druhá však řekla, ať jej nezabíjí, ať si dítě klidně nechá ta druhá. Tak král poznal pravou matku dítěte. Ovšem málo se již ví o podobném případu, kdy pod pohrůžkou vylití kvasu rozsoudil dva hospodské.