Kvas v literatuře

Kvas hrál a hraje nezastupitelnou roli v dějinách lidstva a tak tedy není divu, že se s ním setkáváme již v počátcích písemnictví. První zmínku nalezneme už v nejstarší literární památce vůbec – v Eposu o Gilgamešovi, který pochází asi už z konce 3. tisíciletí př. n. l. Dnes známe zejména akkadský zápis až ze 7. stol. př. n. l., jedná se o dvanáct tabulek s klínovým písmem.

Ze 3.–2. tisíciletí př. n. l. pochází egyptská Kniha mrtvých, ve které jsou zemřelému poskytovány rady, jak se chovat v posmrtném životě. Zmíněn je i kvas, protože podle starých Egypťanů dostal zemřelý po smrti od bohů tolik kvasu, kolik mohl vypít.

Z nejstarších indických literárních památek zmiňme např. epos Rámájana (7. stol. př. n. l.) a lyrické drama Šakuntala (asi 5. stol. n. l.).

Perský učenec a básník Avicenna (kolem r. 1000 n. l.) je autorem Kánonu lékařství, díla, ve kterém vyzdvihuje roli kvasu v lidském zdraví a které se záhy stalo součástí výuky na všech lékařských fakultách v Evropě.

Kvas byl častým námětem také čínského básníka Li Po (8. stol n. l.). Kromě kvasu psal i o přátelství, volnosti a přírodě; zachovalo se asi 900 jeho básní. Li Po se dle legendy utopil v řece, když opilý kvasem chtěl uchopit odraz měsíce.

Z konce 8. stol n. l. pochází nejstarší dochovaná sbírka japonských básní Manjóšú (česky Sbírka deseti tisíc listů), která obsahuje přes 4 500 básní, mj. také o kvasu.

Vzhledem k rozsáhlosti Bible se v ní o kvasu dočteme na mnoha a mnoha místech – a to jak ve Starém, tak i Novém zákoně. V první ze starozákonních knih (Genesis) se dozvídáme o stvoření světa, ráji, potopě světa a Noemově arše, stavbě babylónské věže atd. atd. Zajímavé je, že téměř ve všech těchto příbezích hraje nějakou roli kvas. Například Eva jablko ze stromu poznání prý zapíjela „nápojem lahodným, jež kvas zove se“ a Noe na své arše kromě zvířat měl „dva velké sudy od každého (tehdy známého) kvasu“.

Nový zákon tolik odkazů na kvas již neobsahuje, výjimkou je Lukášovo evangelium a také Zjevení Janovo (Apokalypsa), kde se dočteme o čtyřech jezdcích, kteří zahubí zemi mečem, hladem, morem a dravými šelmami. Předtím ovšem mj. „kvas veškerý zkysne“.

Tak časté zmínky o kvasu se později nehodily Římanům (všeobecné pronásledování křesťanů; Římané také tvrdili, že kvas byl objeven Romulem a Remem a navíc dávali přednost vínu) a později ani katolické církvi a tak byly pozdější překlady bible cenzurovány. Proto se s kvasem setkáme pouze v nejstarších verzích bible, např. ve známých kumránských svitcích od Mrtvého moře (4. stol. př. n. l. – 68 n. l.) nebo překladu do řečtiny (Septuaginta). Překlad do latiny (Vulgata) a pozdější překlady už se o kvasu zmiňují sporadicky.